Egyptská kuchyně
.. celkom dobre postrehy…egyptska kuchyna je naozaj velice jednoducha ale
..ale ma aj svoje triedne rozdelenie(cize daco ine je strava nevolnikov,
rolnikov a daco ine mestkych, vyssie postavenych atakdalej) ..a je rozmanita
viac ako si vieme predstravit… su v nej jedla co sa pripravuju este z cias
faraonov.. a zelenina vzhladom k nilu samozrejme ze hraje prim ..egypt ma
najlepsiu zeleninu co do chuti a jej kvality/obsahu to co by mala obsahovat na
svete, kvoli pode ..podobne to je s bavlnou a vsetkym co sa pestuje..alebo
lepsie povedane pestovalo..za pozicky od svetovej banky a medzinarodneho
menoveho fondu toho uz egypt vela nenapestuje, lebo za pozicku sa nesmie
pestovat–to su podmienky..takze nastupili na trh geneticky modifikovane
potraviny od silneho suseda..ale vratme sa k egyptu..ak pojdete, holubatka
plnene si dajte, nie ako autor clanku..spominane košarí je recept aj na
Labuzniku
http://www.labuznik.com/recipe.php?…
Rybu si tiez nenechajte ujst ako autor ..su nekonecne dobre..a spominane daco
zelene ako polievka je narodne jedlo spolu s kosery..vola sa to muluchyja..zo
slova mulukyja/kralovske, to preto ze davno za cias faronov to mohli jest len a
len faraoni..a aj to mame na Labuzniku tady..
http://www.labuznik.com/…-moji-mamcu/
A spominana basbousa je z hrubej krupice a nie z kuskus..a aj basbousa je
na labuzniku .. 
…dík za postřehy, neměla jsem ani páru o egyptském zemědělství.
Košarí při nejbližší příležitosti udělám 
Hezké čtení, Jago ! Přidám jen poznatky. Nějaký čas jsem mezi
Egypťany také pobývala, i v různých rodinách jsem byla. Jejich jídla
jsem se už tehdy snažila nějak napodobit. Vlastně od té doby (dávné)
přidávám do rýže opečené vlasové nudle, vedle ještě uvařenou čočku,
jejich maso v červených omáčkách, které se pořád někde vařilo, oni
mě naučili znát a používat kumín. To všechno do této kuchyně patří.
Sladkosti jsem neřešila, protože to se nedalo pro množství cukru jíst. Ale
samozřejmě ochutnala a bylo to jinak výborné. Bavilo mě v rodinách, že
za postelí mají veliký pytel (půlka pytle na brambory) rýže, někde
v lince 5l láhev oliv (ty jsem tehdy prvne ochutnala a přišly mi hnusné!!).
Když paní pekla plackový chleba, dělala tak velké, že zabraly celou
troubu. A bylinkové byly nejlepší. Dodnes jsem takový nepotkala. Říkala
mi tehdy, že je to docela pracné a já netrvala na tom, aby mě to naučila.
Hloupá, a tak nevím, který to byl a jak ho dělala v českých podmínkách.
Co mě ovšem fascinovalo, bylo jejich stolování! Včetně ryby, patřičně
rozebrané na větší či menší kousky, bylo na talířích po stole,
v míse plastové všechny, u nás dostupné „trávy“ v celé své
délce, mísa plná jogurtu, talíř s masem a omáčkou (červenou) a nevím
co ještě. Léta vymazala z paměti, bohužel. Jediná podávka byly prsty a
mně tedy dali lžíci, když už to muselo být . Pán domu odebíral z talířů prstama tu rýži, tu rybu, vše zhňoucal
v dlani, zvedl hlavu a do pusy nasypal… přibral kus zeleného, které se
poněkud vpouzelo, než ho do pusy nastrkal až po konce. Další hromady jídla
pak byly pod stolem, na stole a na oblečení. Rybu jedla rodina nebo
i s hosty tak, že celého našeho kapra upekli v troubě, na stůl se
rozprostřelo něco novin, na ně se položil plech s tou rozevřenou a
upečenou rybou a šlo se na věc. Za hlasitého mlaskání (šíleného) a
hlasité komunikace se všichni stylem „na hyenu“ hrabali v té rybě.
Kosti a kostičky, ploutve a kůže, se odkládaly vedle pekáče na ty noviny.
Posléze byl plech odstraněn, noviny se sbalily a bylo uklizeno! Takhle jsem
viděla sežrat (doslova) i čtvrtku berana.
Také jsem byla několik měsíců svědkem a účastníkem jejich školního
vyučování a přestávek. To bylo doslova tornádo, které se vřítilo do
jídelny, ve které po 20 minutách byla práce pro dvě uklízečky na půl
hodiny. Jejich svačiny byly pro nás něco úžasného. Ty vadlabané rohlíky
s kebaby, plněné cibule, plněné kyselé okurky, pečené lilky jedly
učitelnice spolu s míchanými vajíčky (i ta dělám podle nich a ne jak je
u nás zvykem, vejce rozšlehat a nalít na pánev).
Zajímavý poznatek v 70. letech minulého století pro mladou holku
Zážitků mám mnoho a ráda si je oživuji, proto jsem se i teď podělila.
(Další nádherná jídla jsem ochutnala následně přímo v Egyptě. Snad
proto bych se tam ještě někdy ráda vrátila.)
Jolano, tu basbousa uděláme s Davidem, dobře žes ji vzpomenula! Tu si dám
a k tomu kafe s kardamomem. To můžu (stejně, jako i některé
labužnice):-)
Velmi pekne napisane dievcata 
,
len vela krat daaky vseved co vidi krajinu z rychliku sa rozhodne mudrovat, a
potom to zelene je narodne jedlo 
krásné čtení wydro, hlavně podložené osobním zážitkem, dík
