Hrrr na ně :-)
Vyjma těch prvních komentářů je to zajímavé a i, semo-tamo,
poučné…(wydra, díky, toho Ptáka jsem, zdá se, dotazem zaskočil –
zatím mlčí jako ten zpěváček na Mrazíkově berle
)
No, trochu se tu pomíchaly různé přístupy k tématu. Samozřejmě jsem
měl na mysli konzumaci jídla ve společnosti („Již dva jsou společnost“)
ve veřejném prostoru. Ale avšak, pokud ve společnosti neolizuji
lžičku – než ji odložím na podšálek, neukusuji pečivo – pokud je
jako příloha, nevložím u stolu párátko do úst a nežeru PROMIŃTE
šušně, atd. atd., tak to nedělám ani doma
gmp,
viz výše 
di,
tu knížečku mám (po stěhování někde v krabici), ale nevzpomínám si,
že by právě tam bylo, jak na hranolky 
Američané? Že bychom si vytvořili ZNOVU náš nový vzor, zrovna v této
oblasti 
Alis,
Ad.1
Vše bylo napsáno…, nevím, zda už Guth-Jarkovský: Když nevím jak se to
jí, tak jím to, co vím jak se jí
Když nevím, jak jíst pomeranč, tak si vezmu meloun, či hroznové
víno… (pravda, ani ty bobulky nejsou tak úúúplně bez úskalí
). Samozřejmě to neplatí obecně; může Vám pomoci obsluha.
Vaše maminka řešila problém logicky 
Ale!
Potkal jsem se nedávno znovu s člověkem, který mě již před lety zaujal
tím, že si hranolky NAHRNOVAL na vidličku! Protože jsme jako děti spolu
nečůůůrali do jednoho důlku, tak jsem se neptal, jak se mu to přihodilo,
že si tak neprakticky (blbě!) počíná, když jeho způsoby jsou opravdu
vybrané. Proto můj dotaz tady na Labu
Ale možná je to podobné jako s jednou naší tetou… Ta když jí
polévku, tak nevkládá lžíci do úst, ale přiloží ji ke rtům a do pusy
si polévku „nalije“… Že u toho občas srká, to už je druhá věc
Stejný způsob lze občas vidět v dobových filmech ze
začátku 20. století.
Je otázne, zda se hranolky v minulém věku podle bontonu na vidličku
skutečně nenahrnovaly. Je přece známý způsob: na vidličku hroty dolů se
nabodne maso, nad něj se „naaranžuje“ příloha (tedy v tomto případě
hranolky)…, no, moc si to v praxi nedovedu představit, ale CO KDYŽ?
Ad.2.
Netvrdím přece, co je správné… Pouze konstatuji! Račte popatřiti
v reálu: Našinci používají většinou „tužkový“ a my
druzí většinou „krycí“ způsob uchopení příboru.
Ad.3.
Nevím, jak jste „staré maso“
Snad jste jen nebyla prve na rekreaci ROH, či nyní účastnicí zájezdu:
v momentu kdy bylo jídlo na stole, rozhostilo se hromové ticho: nebylo
slyšet ani hlásku jak se všichni cpali…. No, možná i pro to hromové
třískání příbory… 
Ale i v naší rodině, podle zažitého „Když se jí, tak se nemluví“
to dříve bývalo jak po funuse
No, „na štěstí“ si naše děti vybraly tak neskonale ukecané
partnery, že je to u nás při jídle horší, než v židovské škole 
Ad.4.
To postřehla kdysi má první paní. Pracovala v podniku, který měl velkou
jídelnu. Všimla si, že zatímco polévku začínala většina MUŽŮ jíst
v klasické pozici, jako aby jim ji někdo nevzal (oba lokty na stole, jedna
ruka kolem talíře, tělo v hlubokém předklonu, druhá ruka „bagruje“
lžící do huby, která je skoro v polévce) tak při dojídání polévky
ČÁST mužů se napřímila, uchopili talíř do ruky, vrazili si jej pod bradu
a vyjedli až do poslední mrtě. Až na výjimky se jednalo o Ing. 
Ale abych byl objektivní… Nedávno jsem měl na oběd UČITELE hudby našich
vnoučat. Bylo zřejmé, že polévky v míse je dost a nikdo mu ji nečórne,
přesto zvedl talíř pod bradu a bagroval
Nevím, jak jeho paní, ale dalších deset stolujícich jej
mělo za hňupa. Zde si dovolím citovat jolana: „…pokial je clovek
prirodzeny spontanny a slusny a je ako clovek, tak vas nikto nevysmeje..“ Ne,
nesmáli jsme se, tak oražený nejsem ani já 
Myslím, že i kdyby vnůčence někdy hráli jak Paganini, tak pana profesora
už budu vidět jen jako člověka, který se choval PŘIROZENĚ a především
SPONTÁNNĚ
Doufám, že chodí na Labužníka… hihihi
jolana,
jsem z toho jelen
Ve většině Vašich odstavců s Vámi nemohu souhlasit, ale možná jen
proto, že jim nerozumím. Např.: „Pribor sa UCHOPI a nie DRZI.. v tom je
ten rozdiel…zvykne ma to rozculovat ked o tom pocujem, …a to ako ho DRZIME
nam svedci a patri to k nam..a to vzhliadani anielen ohladom DRZANIA priboru ma
docela stve..uz by sme s tym mali prestat…“
Polemizovat s Vámi nebudu… Skončí to stejně odkazem na Konárika či na
Slovenské tango, či dačo takého 
“…inac pri jedle doma alebo v okruhu nasich znamych sa spravame tak ako
nam jedlo a hlad dovoli..„
No nevím, zda už Neandrtálci, ale Pračlověk Janeček držel asi podobný
úzus 
anickav,
Magdy mám rád!
Obě 