Jsem šokovaná, zklamaná a otrávená
U jednoho receptu Esmeralda napsala: „Co se nehodí do krámu – smazat.
Kdo nejde s námi, je proti.
Tam už jsme také byli. Já aspoň prvních 19 let mého života“
Di přitakala: „Esme, tak nějak, Ty jsi před tím aspoň utekla.
Nelíbí se mi to ani trošinku, i když jsem Terezku v SZ moc prosila, ať
vše nechá, jak je a nemaže. Škoda. Tohle je fakt cesta do pekel a je mi to
moc líto.
Wydra reagovala:
„Vyjimecne se domnivam, ze tu bylo mnoho povyku pro nic a dal by se to
nabalovalo. Recept zanikl. Nesmyslny vypad gmp by po oprave receptu nikdo
nechapal (i kdyz nas to vic nechapalo i pred opravou).
Ted je tu ta spravna diskuze.“
Vracím se k tomu z toho důvodu, že se pořád vracím k zamyšlení,
jestli je správné diskuze mazat. Patřím k těm, co si po jistou dobu
mysleli, že je to dobrý nápad. Po nějakém zkušebním čase měním názor
a tvrdím, že není a že se tím nic neřeší.
Žádné prostředí se nezmění na „přátelské“ násilným mazáním
nějakých výroků. Každý by si měl za svými výroky stát, každý by měl
mít právo říct „Přesvědčili jste mě, můj názor byl chybný“. Pokud
usoudí, má možnost editace a možnost omluvit se. Pokud ne, je to jeho názor
a mně dovoluje udělat si zase názor na něho samotného.
Nemyslím, že by měl mít někdo právo říct „Tahle diskuze je
správná, tamta diskuze nebyla“. Stejně tak si nemyslím, že má někdo
právo hodnotit výrok druhého jako „nesmyslný výpad“. A pokud ano, pak
by měly být zachovány oba výroky.
Kdo má právo hodnotit, že u některých receptů se nesmí ani ceknout a
jen chválit a u druhého (např. tady: http://www.labuznik.com/…ina-z-burtu/
) se může názor vyjádřit?
Jsme dospělí lidé a jako dospělí bychom měli umět názory nejen
vyřknout, ale i vyposlechnout. Stejně jako bychom měli umět ustoupit a
názory změnit, pokud dostaneme dostatek argumentů. Bohužel mám dojem, že
na těchto stránkách moc lidí, co umí odlišné názory druhých poslouchat,
o změně vlastních ani nemluvě, není.
To je můj názor na mazání příspěvků…
Co mě však dnes naprosto šokovalo, je věc jiná. Pamatujete si, skalní
labužníci, jak dříve vypadaly deníčky? Jak si každý mohl deníčky vést
podle svého gusta? Někdo vkládal fotky z cest, někdo vařil, někdo psal
svému zesnulému příteli, někdo třeba jen tak občas něco vykřikl…
Pamatujete si, že hlavním motem deníčků bylo „každý labužník si za
obsah svých deníčků zodpovídá sám“? Pamatujete se, že by někdo někdy
zasahoval do témat, která kdo do svých deníčků vložil? Já ne…
Je konec starých (a snad i dobrých) časů labužníka. Teď tu máme
cenzuru, kterou pamatujeme jen z dob Rudého práva. Když se adminům téma
deníčku nelíbí, smaže ho. Co na tom, že někomu se třeba článek líbil,
dnes už se k němu nevrátí. Prostě je vygumovaný.
Dostali jsme se dál, než samotné zákony dovolují – Česká policie
lustrovat IP adresy nesmí, admini to s klidem dělají. Lustrují, mažou
příspěvky, mažou vlastní názory druhých, mažou jejich příspěvky a
deníčky.
Nevím, jestli mě v tuto chvíli někdo přesvědčí, že nečte soukromé
zprávy. Možná zatím nečte, ale nejsem přesvědčená, že by mu nějaký
morální blok zabraňoval.
Jsem šokovaná, zklamaná a otrávená.
Alis
P.S. Je mi jasné, že jsem píchla do vosího hnízda, i přesto toto
píšu a čekám spoustu „vlídných“ reakcí.
tedy konkrétně debrecínskou pečeni 
) vznikl tak, že Tatar si dal ráno pod sedlo kus masa a jak celý
den na tom rejdil, večer z toho byla pasta kterou snědl. 
