Mousse de la Boue dans une Panter de la Pate de Chausseres
…“a zbylo nám vůbec něco?“ „No jsou tam různé zbytky a
nedojedky.“ „Zbytky a Nedojedky! To jsem určitě špatně slyšel. Snad des
curieux et des bouts“ opravil ho majitel. „Jasně, chápu, samozřejmě.
A taky, hm taky…“ „Nic jiného?“ „Ehm… Staré boty. Zablácené
staré boty.“ „Staré -?“ „Boty. Spousta.“ Přikývl číšník. …
„A jak jsme přišli k těm … starým ročníkům obutí?“ „Nevím,
prostě se tady najednou objevily. Trouby jsou plné bot, pane. Spíž
jakbysmet.“ „Máme dnes reservé pro stovku lidí! Všude bude zavřeno! Kde
je šéfkuchař?“ … „Staré boty,“ mumlal majitel. „Staré boty…
staré boty… Jsou kožené? Žádné dřevěné podpatky, žádná guma?“
„Vypadají jako obyčejné boty. A strašně zablácené, pane.“
Majitel shodil frak. „Dobrá Doneste nějakou smetanu, ano? Máme cibuli?
Česnek? Máslo? Staré hovězí kosti? Trochu těstovin?“ „Ehm, to jistě
všechno máme pane…“
Majitel si zamnul ruce. „Dobrá“ zabručel a stáhl z háku zástěru.
„Vy tam dejte vařit vodu! Spoustu vody! A najděte mi někde hodně velké
kladivo! Ty nakrájej pár cibulí! Zbytek začne třídit boty. Chci aby jste
z nich vyřízli jazyky a odtrhli podrážky. Uděláme jim…okamžíček
.Mousse de la Boue dans une Panter de la Pate de Chausseres…“ „A kde to
vezmeme pane?“ „Blátivá pěna v košíku přezůvkových těstovin.
Chápete? Není to naše vina, jestliže ani Quirmané nerozumějí
restaurační quirmštině. To koneckonců není žádná lež.“ „No, ale
tak trochu to –„ začal číšník. Byl plnohodnotně proklet hned
v začátku svého projevu. „Pak tady máme Brodequin roti Facon Ombres…“
Když majitel viděl vyděšený výraz hlavního číšníka povzdechl si.
„Vojenské Boty na způsob Stínova“ přeložil. „Ehmm, na způsob
Stínova?“ „V blátě. A jestli uvaříme zvlášť jazyky, můžeme dát
na jídelní lístek i Languette braisee.“ „Jsou tam i nějaké dámské
boty, pane“ ozval se jeden ze starších kuchařů. „Skvěle. Připište na
jídelní lístek.. Počkejte.. Nožka d´une Bonne Femme … a … ano…
Servis dans un Coulis de Tere en l´Eau. To je bláto , abyste tomu
rozumněli.“ „A co uděláme s tkaničkami, pane?“ ozval se další
z kuchařů. „Dobrý nápad, najděte někde ten recept na Spaghetti
Carbonara.“ „Pane?“ žasl vrchní číšník. „Začínal jsem jako
kuchař,“ odpověděl majitel a zvedl velký nůž. „Copak si myslíte, že
bych si jinak mohl dovolit tuhle restauraci? Vím jak se to dělá. Když jídlo
pořádně načančáte a je v pořádku omáčka, jste ze dvou třetin za
vodou.“ „Ale tady budeme všechno dělat ze starých bot!“ zakvílel
kuchař. „Ze skvěle odleželého hovězího“ opravil ho majitel. „Bude to
měkké než mrknete okem.“ „No, ale…no, ale to … nemáme polévku –
„ „Bláto a spoustu cibule“ „A inzerovali jsme pudinky-„ „Bláto.
Café de Terre,“ odpověděl mu majitel pevně. „ Pravá zemitá káva“
„Ale pane obávám se, že na to přijdou, pane!“ „Až dosud na nic
nepřišli,“ odtušil temným přízvukem majitel. „To nám neprojde, pane,
nikdy“ … „To neudělám“ řekl první číšník pevně. „Podívejte,
koupím vám hned po Svátku prasečí hlídky mnohem lepší pár-„ „Jsou
tam ještě dvě na těstoviny s botami, jedna na porce Purée de la Terre a
tři na Tourte á la Boue,“ řekl číšník, který právě vběhl dovnitř.
„Zákusky z bláta!“ zasténal vrchní číšník. „Nemohu věřit tomu,
že podáváme zákusky z bláta. A teď ještě chcete moje boty!“ „Se
šlehačkou a cukrem, když dovolíte. Skutečná chuť Ankh-Morporku. A to
jistě dostanem objednávku přinejmenším na čtyři přídavky těch bot. Co
je pravda, to je pravda. Už jsme v ponožkách všichni-„ „Stůl číslo
sedm vzkazuje, že steaky byly skvělé, ale maličko tužší,“ zvolal
číšník, který vběhl do kuchyně. „Dobrá. Na ty další vemte větší
kladivo a vařte je o něco déle.“ Majitel se obrátil zpět k trpícímu
vrchnímu číšníkovi. „Podívej Viléme“, řekl vzal ho za rameno.
„Tohle není jídlo. Nikdo nečeká, že to bude jídlo. Kdyby se lidé
chtěli jenom najíst zůstali by doma. Nemám pravdu? Chodí se sem
předvádět. Hledají nové zážitky. Tohle není vaření, Viléme Tohle je
cuisine. Je ti to jasné? Budou se sem vracet, aby to zažili znovu.“ „No
jo, ale staré křápy…“ „Trpaslíci jedí krysy,“ řekl majitel.
„A trollové pojídají kamení. V Jakazačistánu žijí lidé, kteří
pojídají hmyz, a na vyvažovacím kontinentu zase lidé, kteří se živí
polévkou z ptačích slin. Tyhle boty pocházejí aspoň z poctivé
krávy.“ „A to bláto?“ Řekl vrchní číšník zachmuřeně.
„Neexistuje jakési staré rčení, které říká, že člověk za svého
života sní přinejmenším jedno kolečko hlíny?“ „Ano, ale neřiká se
tam, že ho musí sníst najednou.“ „Viléme?“ řekl majitel laskavě a
zvedl velkou vařečku. „Ano, šéfe?“ „Tak už si, ksakru, sundej ty
zatracený boty, ano?“
Terry Pratchett: Otec prasátek
