… osmdesátý první a zřejmě poslední (psaný v nouzovém režimu)
Musel jsem přesvědčit pána, aby se mnou napsal deníček, protože si potřebuji ulevit. Můj život v poslední době není psí, ale spíš pod psa. Začalo to tím, že jsem musel jít na očko-vání, na to je prý zákon. Mně na nějakém píchnutí moc nezáleží, ale tentokrát nevím, co mi to píchli, ale bylo mi pěkně špatně a to i od žaludku. Takové problémy řeším tak, že sežeru trochu trávy, pak ji zase vyblinkám a mám žaludek pěkně vymetený. Jenže tento-krát to na mne přišlo v noci, žádná tráva nebyla v dohledu a tak jsem sežral kus té vydě-lané kozí kůže, kterou mají páníčci v jídelně a na které jsem zrovna ležel. To jsem si ale dal. Na rozdíl od trávy ta kůže nechtěla ven, i když jsem se o to pokoušel v kteroukoli dobu a na jakémkoli místě. Panička byla na mrtvici, když to musela uklízet a pán mi na-sadil hladovou dietu, takže jsem byl jen o vodě. Teprve třetí den jsem tu kůži ze sebe dostal a cítil jsem se jak znovuzrozený.
Pán zrovna vařil hovězí s rajskou omáčkou, tak jsem se šel hned přihlásit jako degustá-tor. Když jsme to dovařili, tak mi pán šel ukázat nové testovací stránky Labužníka. Když jsem uviděl ty barvy, tak můj žaludek zase začal protestovat, jako by v něm byla ještě ta kozí kůže. Pán mě ale uklidnil a říkal, že on má podobné pocity, ale že se mám na barvy vykašlat, že mě čekají daleko horší věci. A pak následovalo jedno překvapení za druhým. První, čeho jsem si všiml po přihlášení, byla chybějící fotka v mém profilu. Tak jsme to napsali administrátorům a říkali jsme si, že jde o drobnost, která bude snadno opravena. To bylo 19. září, ale dodnes (2. 10.) žádná odpověď. Na to jsme byli zvyklí od Pepíčka, protože ten v dělání mrtvého brouka přímo vynikal. Nakonec pán našel jiné řešení, takže fotku už mám.
Pak koukám a koukám a moje deníčky jsou fuč. Ne že by to byly literární skvosty, pán jim říkal psí bláboly, ale přece jen by mi jich bylo líto, protože si myslím, že se našlo pár lidí, které pobavily. Chtěl bych moc poděkovat těm více než třiceti tisícům návštěvníků za jejich zájem. Pán ale říkal, abych neztrácel naději, že se deníčky mají vrátit pod názvem blogy a to do konce týdne. Jenže upozornil, že není uvedeno do konce kterého týdne a radil mi, abych nespěchal, že až uvidím, co se stalo s mými recepty, tak nebudu ani chtít vidět, co se stane s deníčky.
Poznamenal jsem, že administrátoři chtějí, abychom jim posílali připomínky, tak že by-chom měli začít. Pán ale říkal, že to chce nejdřív trochu prostudovat, ale že už teď by ty připomínky vydaly na menší knížku.
A pak přišla ta rána. Po čtyřech dnech, 21. 9., starý dobrý Labužník zmizel a nová verze byla spuštěna naostro. Když to vyvolalo zděšení, tak nám administrátoři (admin 22/9 18:45) sdělili, že ostrou verzi spustili, protože na starém webu už nebyly žádné připo-mínky. To pána přímo rozesmálo a říkal, že se nediví, protože si myslí, že když lidé uvi-děli ten zmetek, který se jim předkládá, tak ty slabší nátury rovnou trefil šlak, těm odol-nějším to jen vyrazilo dech, a když to trochu rozdýchali, tak zase ztratili řeč a když se jim řeč vrátila, tak zjistili, že musí počítat aspoň do tisíce, aby nebyli vulgární, protože v první fázi je napadala jen samá nepublikovatelná slova. Někteří z nich počítají dodnes.
Samozřejmě si uživatelé začali klást otázky, které většinou začínaly slůvkem „proč“. Ústřední otázkou bylo, proč k té katastrofě muselo dojít. Dostalo se nám vysvětlení (ad-min 22/9 21:15 a 22:33), že Labužník se za 10 let nezměnil, technicky zaostal a bylo by neudržitelné web spravovat a držet v chodu. Hlavní důvody byly technologické. Zároveň nám administrátoři poradili, že bychom si měli zvyknout. Tomu zdůvodnění jsme nevě-řili ani na okamžik, protože si nedovedeme představit technologické důvody, které by si vyžádaly změnu loga, designu a vůbec grafického uspořádání receptů tak, že došlo k je-jich znehodnocení. Současně můžeme všechny ujistit, že na zmetky si nezvykneme nikdy a ani nechceme.
I když se Labužník dlouho nezměnil, nebylo to na závadu a fungoval dobře, byl hojně navštěvován a pokud si skutečně vyžadoval technické úpravy, jsme přesvědčeni, že by se daly udělat postupně a šetrně, i když administrátoři tvrdí opak. Čím dál, tím víc v nás sílilo podezření, že se nám tu někdo pokouší věšet bulíky na nos. Pán říkal, že za těch čtyřicet let, během kterých z něj zdejší mocipáni dělali blbce, si na takové jednání vypěs-toval docela slušnou alergii, takže musel počítat do tisíce, než jsem ho přesvědčil k na-psání deníčku – pardon – blogu, to vypadá víc vědecky a webově než to hezké české slo-vo.
Pak jsme se po těch stránkách trochu prošli. Jsou tak nepřehledné, že nám to připadalo jako bloudění v džungli a skoro nic na nich nefunguje správně. Vyhledávač se ukázal být spíš parodií na vyhledávač a to, že administrátoři žádali o náměty na zlepšení, budí do-jem, že snad ani starou verzi neviděli, protože tam vyhledávač fungoval výborně. Přesto docházelo k tomu, že se ukládaly „dvojáky“. S tímto vyhledávačem zde brzy budou i „os-meráky“ a „dvanácteráky“. V receptech kompletně chybí rubrika „Doporučená příloha“, která tam rozhodně patří, ale nebyla zkopírována. Hypertextové odkazy v ingrediencích byly zničeny, identifikace receptů podle ID čísel, která umožňovala snadné odkazování na jiné recepty, byla nahrazena identifikací jinou, URL receptu se v receptu nezobrazuje atd. atd.
Byli jsme ujištěni (admin 28/9 15:29), že recept s fotkami je autorské dílo, které autoro-vi nikdo nemůže odebrat. Myslíme, že nikdo nemá právo ani toto dílo obsahově měnit, např. z něj cokoli vynechávat, bez souhlasu autora. Dále jsme byli ujištěni (admin 28/9 15:54), že na fotky nemůžeme ztratit právní nárok. Přesto nám byl zablokován přístup k našim fotogaleriím.
Při vkládání receptů jsme měli ve staré verzi možnost je před zveřejněním pomocí ná-hledů dokonale odladit a zbavit všech chyb a pak teprve uveřejnit, abychom si nedělali ostudu. Protože novým administrátorům je takový postup evidentně zcela cizí, nutí nás nejdřív recept uveřejnit a pak teprve opravovat, jako to dělají oni. Možnost editace re-ceptů byla přidána až po urgencích 28/9 a jak zjistila penda (1/10 00:57), jako obvykle nefungoval.
Společenská část Labužníka byla prakticky zničena. Není přístupný seznam registrova-ných Labužníků, zmizely naše seznamy oblíbených Labužníků a to, že teď si musím ucti-vě požádat o souhlas, abych si někoho mohl oblíbit, je jedna z největších ptákovin, které se tu vyskytují. O tom, že bychom viděli, kdo z našich oblíbenců je právě přihlášen, si můžeme nechat leda zdát.
Suma sumarum, to, co nám bylo předloženo, není ani polotovar, je to spíš jen první po-kus o nějaké stránky. Potřebovalo to ještě nejméně půl roku testování a odlaďování, nej-lépe ve spolupráci s někým, kdo ty stránky používá, aby se to mohlo spustit v testovacím režimu.
A znovu se vrací otázka, proč to všechno? Tak jsme si s pánem zdrceni sedli, dali hlavy dohromady a snažili se najít nějaké aspoň trochu logické vysvětlení. Nakonec jsme vy-mysleli tuto pohádku:
Byl jednou jeden Pepíček, který vlastnil kvalitní a hojně navštěvované stránky, které by-ly vhodné pro inzerci a tvorbu zisku. Přišel ale čas, kdy Pepíček potřeboval velmi nutně peníze a tak se rozhodl své stránky prodat. Našel i kupce, pány z Webdia, kteří byli ochotni obchod uskutečnit, ale z nějakých důvodů, které se asi nikdy nedozvíme, koupili jen doménu a data, ale k prodeji loga, designu a stránek nedošlo. Protože pánové z Web-dia mají sebevědomí dost na rozdávání, rozhodli se, že si stránky pro zpracování dat udělají sami a lepší, než byly ty, co odmítli a zisky z inzerce se jen pohrnou. A protože Pepíček potřeboval ty peníze rychle, obchod se uskutečnil mnohem dříve, než byly stránky aspoň z většího hotové. Asi si neuvědomili, že s těmi daty kupují i velký počet autorů, kteří ta data vytvořili a kteří se při pohledu na ten paskvil právem rozzuřili. Vý-sledek je dost velký propadák a stále se zvětšující riziko, že místo zisku se budou muset výdaje za data odepsat. Chtěli bychom vidět šílence, který by si zaplatil inzerci na tako-vých stránkách. Žádné z vysvětlení, kterých se nám dosud dostalo, neodpovídá na otáz-ku, proč se musí vynalézat znovu to, co už bylo vynalezeno. Myslíme si, že tím, že nebyly zakoupeny stránky, ale jenom data, nemohou noví majitelé nic ze starých stránek opsat, takže to, o čem si myslíme, že je tvrdohlavost, jsou jen jejich svázané ruce. Myslíme si, že objasnění celé pravdy by velmi vyčistilo ovzduší.
Samozřejmě je to pohádka a skutečnost může být zcela jiná. Nicméně tato historka od-povídá na drtivou většinu otázek. Pokud tomu tak je, pak se pánové dopustili téměř ne-napravitelné chyby, když nám nenalili čistého vína a neprozradili celou pravdu. Přinej-menším bychom to brali jen jako ránu osudu a ne jako svévoli nových majitelů. Ať je to, jak chce, nám teď nezbývá, než hledat cestu ven z toho průšvihu. Z toho, co předložili, a z některých dalších náznaků se zdá, že noví majitelé na to, aby vytvořili kvalitní a plně funkční stránky, pravděpodobně nemají. Těmi dalšími náznaky myslíme např. pravopis-né chyby, které se vyskytují v jejich diskusních příspěvcích. Jak víte, tak Labužníci si na správný pravopis potrpí. Proto považujeme za zarážející vyskytující se hrubé chyby, jako např. „…kategorie a odkazy se nezobrazovali…“ (22/9 18:45), „…změny bysme chtěli dě-lat…“ (28/9 15:29), „…objevovali se stížnosti…“ (29/9 13:39), „…fotky se převedli chyb-ně…“ (29/9 13:41), či „…obrázky by měli být nahrány…“ (30/9 17:08). Tyto ukázky ne-budí příliš naděje, že admin, který evidentně nezvládl učební látku ze základní školy, by byl schopen vytvořit sofistikované webové stránky. Tyto nedostatky se pak promítají i do samotných stránek. Již 28/9 18:29 (dag) byli upozorněni, že nevaříme recepty, ale podle receptů, a ten nesmysl je tam stále, i když oprava je záležitostí několika vteřin.
Nezbývá, než se rozhodnout, co dál. V zásadě jsou dvě možnosti. Ta první je všechno zlikvidovat a dokonat dílo zkázy, druhá, která ovšem vyžaduje úplnou upřímnost nových majitelů, spočívá v úzké a systematické spolupráci s nimi a záchrana toho, co jsme zatím pro Labužníka udělali. Stručně řečeno to znamená vytvořit ty nové stránky s nimi. My jsme se rozhodli pro tu druhou možnost.
Tak jsme si ulevili do deníčku. Možná, že se to někomu bude zdát tvrdé, ale to je asi způ-sobeno tím, že počítat do tisíce nestačilo. Zatím nám zůstává naděje, i když malá, že se z toho nějak dostaneme. Tak a teď zavoláme paničku a půjdeme sníst tu rajskou, co se nám tentokrát obzvlášť podařila.
Peknu ju mas 
jsem moc smutná, vůbec se tu nevyznám.Nebylo by možno ty adminy jedny nějak
přesvědčit aby nám všechno vrátily do původního stavu? Aby byli všichni
labužníci spokojeni. Přeji pěkný den.
Ti a přeji krásné sny i zítřejší den. Dobrou.
