Vzhledem k tomu, že bych měl jít touto stránkou ostatním příkladem, tak na sebe budu muset něco vykecat. Musím se Vám tedy k nečemu přiznat … já rád jím … rád a dobře. Můžou za to moji rodiče Pepino a Věra, kteří mě od malička krmili nesčetnými dobrotami a v kuchyni se odbýval běžný rodinný život, protože tam je lednička a sporák.
Když pak člověk odejde z domu zjistí, že si bude muset uvařit občas sám, protože v super restauracích , kde se vaří skoro tak dobře jako doma by nechal všechny peníze a konec měsíce by už jel na dluh. A tak začínal asi každý, tedy i já jsem si spálil svoje první kdeco, přesolil to či ono a bavilo mě to čím dál víc. Člověk dostane grif, začne si věřit, přestane se držet receptu a tady začíná to správné vaření … tohle přidat, tohle vynechám, tamto nahradím, podusím, zapeču ve finále krásně ozdobím a servíruju tomu, kdo mi zrovna přijde do rány.
A tak si hraju. Večer mě napadne nějaká dobrota, nebo mi padne do oka recept, mozek mi vypracuje na jazyk danou chuť a já se pak nemůžu dočkat rána, abych nakoupil ingredience a začal vařit. Naštestí pracuju na volné noze jako internetový dělník, zkrášlovač a můž uvnitř hranatých závorek v jedné osobě a tak si můžu diktovat denní režim. Spíš mi ho ale diktují chuťové buňky.
Musím se teď věnovat něčemu jinému, ale k tomuhle textu se ještě
vrátím … údělem náruživého programotéra je totiž přepisovat,
přepisovat a přepisovat … kdepak je dneska Leninovo učit se … pche
Web: http://www.labuznik.com
ICQ: 47866625
AIM: pepicheck
YIM: pepiczech
Skype: pepiczech72
Práce: webdesignér
Koníčky: kuchyňka a tenhle šílenej server 
Poslední stránka
Poslední stránka
Poslední stránka
